Když se v lese po cestě opřete o strom a pak zjistítě, že lepíte od pryskyřice, tak se tomu říká…

Když se v lese po cestě opřete o strom a pak zjistítě, že lepíte od pryskyřice, tak se tomu říká „smůla“.

Pro mě najít smůlu znamená velké štěstí. Už od mala jsem jí sbírala a schovávala po kapsách kalhot a mikin, máma pak měla radost, když prala 🙂 Později jsem ji začala ukládat do krabiček, jako něco velmi cenného, aniž bych měla ponětí, co se dá se smůlou dělat.

Před několika lety jsem celé léto trávila na chalupě v Kytíně a Vojta přinesl z lesa plný košík smůly. Oba jsme měli velkou radost – ale co s ní? Šup s ní do kamen, aby krásné provoněla celou chaloupku! A tak jsme provoňovali…

Během nedělního výletu jsme scházely s kamarádkou Polífkou sráz a opíraly se o strom, který byl opsypaný ostrůvky uschlé smůly. Obě jsme ji začaly sbírat a ládovat do kapes. Hned navečer jsem si dala nalezenou smůlu do kadidelnice a rozvoněla celý byt. Zalitovala jsem, že jsem si smůly nepřinesla trochu více. Vůně byla nádherná. Uzemňující, nasládlá a zároveň pročisťující.

Díky lese, díky strome!

Co ta smůla vlastně je?

Je to pryskyřice, která koluje v některých rosltinách a hlavně jehličnanech. Stromy mají v kůře pryskyřičné kanálky a ty chrání strom při poranění nebo napadení hmyzem. Proto je moc důležité brát smůlu tuhou, která sama odpadává. To je znamení, že už je strom doléčen!!!

Na vykuřování můžete použít samotnou pryskyřici nebo ji namíchat se sušenými květy a bylinkama.