Váš košík je
prázdný

Julia Clark a její cesta k esenciálním olejům

…. Můj životní příběh začíná v údolí řeky Kysuca, kde jsem v krásné přírodě prožila své dětství. Moje touha „dobýt svět“ mě přivedla na pět let do hlavního města Slovenska, Bratislavy. Vystudovala jsem Ekonomickou Univerzitu a s diplomem v ruce jsem si neuměla představit pracovat v kanceláři v 8 hodin denně.

Rozhodla jsem se, že půjdu dál. Našla jsem si rodinu v Oxfordu, kde potřebovali pro své dvě děti chůvu a zároveň jsem měla možnost studovat na Oxford-Cherwell College. První rok byl velmi náročný, odejdete z místa, kde vás znají, mají vás rádi někam. Jednoho letního dne jsem seděla na lavičce, na High street a četla jsem Oxford Times, kde v rubrice zaměstnání hledali pro otevření nového oddělení na Oxfordské Univerzity pozici Visitor Host. Poslala jsem životopis, pozvali mě na pohovor a o několik dnů jsem se ocitla v Divinity School, v Bodleian Library, s kartičkou kolem krku – Member of the University. Můj život v Oxfordu právě začal.

Každé ráno jsem sedla na své kolo, rychlostí větru jsem přecházela středověké ulice, dýchala, vnímala a milovala všechno kolem sebe. Nečekaně a s láskou sem se vdala a tak moje toulky Oxfordem byly ruka v ruce s mým manželem Seanem. Žili jsme několik let v Anglii a myslím, že jsme ho vnímali celým svým srdcem až do jedné chvíle nebo bodu, kde jsme si uvědomili, že potřebujeme se v životě posunout, potřebujeme změnu.

Navštívili jsme kamaráda Pierra v Praze. Při večerní procházce Petřínem jsme se dívali na stověžatou Prahu. Mlčky a v tichosti jsme přemýšleli asi každý o tomtéž. Po chvíli jsem se zeptala s boulí v krku: „So, are we moving to Prague?“ …. O tři měsíce jsme měli pronajatý malý byt Pod Zvonařkou na Vinahradech. Začala naše životní zkušenost v Praze. Během 2 týdnech jsme našli práci v style “open office”. Sean byl velmi otevřený a flexibilný k novým příležitostem, ale já jsem přecházela náročným obdobím. Začala jsem pochybovat, zda bylo správné rozhodnutí se stěhovat z Oxfordu. Procházela jsem obdobím, kde jsem se nemohla najít. Až postupem času, kdy se stanete známou tváří prodavačce v obchodě a zdraví vas srdečněji, najdete svá tajná místa a oblíbenou hospůdku, jsem pomalu a jistě začala vnímat Prahu jako svůj nový domov..

No velmi rychle jsme přišli na to, že nám chybí klid, že vibrace Prahy byly pro nás příliš silné, abychom se usadili. Na internetu jsme našli domeček na prodej v nedalekém Berouně. Díky mým rodičům jsme si vzali hypotéku a domeček koupili. Po třech měsících jsem otěhotněla a nyní máme doma dvě krásne děti, syna Mattiase a dceru Victorii. Moje děti mi ukázaly, jak umím být dobrá, starostlivá máma, která neradá kříčí a zlobí se. Každá zkušenost v životě, ať je dobrá nebo špatná by nás měla posunout k vyššímu Já. Tak bych vnímala i své mateřství. 

A jak jsem se dostala až sem? Myslím, že to začalo dřevěnou skříňkou plnou olejíčku od mého mažela. Když jsem ji otevřela, ovanula mě vůně esenci a Sean mi se zájmem vyprávěl na co každý olej je a jak ho používat nejen pro aromaterapii. Začala jsem se zajímat víc a víc a naštěstí moje tchýně mi vždy dobře poradila. No neměla jsem to jasně s kosmetikou. Začala jsem číst etikety od šamponů, krémů a upřímně, nadšená jsem nebyla. Přece musí byt řešení, jako si udělat svou vlastní kosmetiku.

Přišlo mi to velmi komplikované vyrobit si něco sama, až do chvíle, kdy se mi do ruky dostal časopis Venkov a Bydleni a na dvoustránce jsem našla reportáž o výrobě domácí a přírodní kosmetiky. Hned jsem šla na odkaz stránky – Kosmetika Hrou – a můj narozeninový dárek měl podobu kurzu a to Úvod do výroby domácí a přírodní kosmetiky. Prožila jsem krásné sobotní odpoledne, seznámila jsem se s dalšími nadšenci domácí a přírodní kosmetiky, ale hlavně jsem poznala sympatickou Juditu. A tady začíná můj příběh s kosmetikou…. 